Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dejme šanci Podkarpatské Rusi! Nechtějme jen gastarbajtry, ale plnohodnotné občany

1. 08. 2017 0:07:36
Českou republiku a její ekonomiku trápí nedostatek pracovních sil. Hospodářství zažívá dobré časy a příležitosti bychom měli umět využít. Česká ministerstva se předhánějí, které a odkud přivede více rukou. Kromě pracovitých rukou

Má náklonnost ke krajanům, k Čechům v cizině j obecně známa. Setkávám se nimi. Píši o tom o tom knihy. Netajím se zájmem i o osudy obyvatel bývalého Československa, dnes České republiky a Slovenské republiky. Do naší minulosti patří i Podkarpatská Rus, její historie dvacátého století, osobnosti, věda i kultura. Začlenění Podkarpatské Rusi do ČSR (1918) bylo z pohledu provázanosti Rusínů s Evropou nesporně optimistickou variantou. Rusínské obyvatelstvo v letech první Československé republiky prožívalo své druhé obrození. Čas dvaceti let byl příliš krátký, přesto se Podkarpatská Rus stala fenoménem, který je i v českém povědomí přítomen do dnešních dnů.

Podívejme se na totéž téma z pohledu dnešních možností České republiky. Jak s dědictvím krajanů v cizině nakládají Česká republika a její současné politické elity? Na krajany a bývalé obyvatele si rozpomenou, jen když je potřebují – třeba v době voleb. Je jedno, zda ve vzdálené Latinské Americe či v blízkém sousedství. Rozpomeneme si na ně, jen když je potřebujeme – ne když oni potřebují nás! Tolik špatná zpráva.

Dobrou zprávou je, že se časy mění. Česká republika se rozpomíná na své blízké, a to i na Podkarpatské Rusi. Příčina je opět pragmatická. Pracovní síla. Zkusme ale obojí propojit – minulost a současnost. Stále existuje povědomí o sdílené tradici. Pojí nás kultura, civilizace, světonázor. Nepouštím se do diskuse o „pracovní kartě“ (a jejich podobách) opravňující pobývat a pracovat třeba na území České republiky. Sděluji, že mizivé procento biometrických pasů, které umožňují vstup naších východních sousedů do EU a ČR se jen minimálně dotkne Rusínů (Karpatorusů). A zde je příležitost pro obě strany. Hledat cesty, jak usnadnit a dát potomkům bývalých obyvatel meziválečného Československa příležitost prosadit se ekonomicky i intelektuálně v ČR. Dejme šanci jejich pracovitosti – dejme šanci sobě.

Autor: Ivo Barteček | úterý 1.8.2017 0:07 | karma článku: 17.59 | přečteno: 434x

Další články blogera

Ivo Barteček

Singapurské školství – vzdálený svět?

Sledujeme –li dění v oblasti školství a vzdělávání v posledních letech a desetiletích, obnažuje se, že zásadní problém vzdělávacího procesu tkví v absenci dlouhodobé koncepce školství, a to ve všech jeho stupních.

14.7.2017 v 10:47 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 368 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Zpověď až na samotnou dřeň.

Vrcholový fotbal je dnes, pokud se týmu daří i v Evropských pohárech, zlaté prasátko. Tomu odpovídají i milionové odměny za účast v pohárech. Hráči na to v mnoha případech nejsou připraveni a je snadné překročit hranici.

24.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Pro koho jsou víceletá gymnázia?

Příslušné instituce se stále častěji zamýšlejí nad samou podstatou víceletých gymnázií. Masivní odchod chytrých dětí ze základních škol, „kastování“ dětí, zhoršující se výsledky – to vše vyvolává diskuse.

24.11.2017 v 19:11 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 710 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

24.11.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 417 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K masakru na Sinaji

O hrůzostrašném teroristickém útoku v sinajském městě Bir Al Abd jsem se dozvěděl za zvláštních okolností. Přišel k nám po vyučování desetiletý vnuk Tom, s nímž už léta jezdíme do Egypta na dovolenou.

24.11.2017 v 18:23 | Karma článku: 21.14 | Přečteno: 587 | Diskuse

Alena Kulhavá

Co je úplným odevzdáním se smrti na konci života? Jaký vztah to má se smyslem lidské

existence? Jde to vůbec dohromady? Co můžeme vědět o tom, co je po smrti a co jsou jen různé koncepce? Jak se můžete dotknout vlastní připoutanosti a vztahu ke smrti? I nečekanost smrti podporuje dobrý život. Jak?

24.11.2017 v 17:55 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 246 |
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 401

Jsem Historik a iberoamerikanista. Věnuji se dějinám, Latinské Americe, Čechům v cizině. Působil jsem v Orientálním ústavu a v Historickém ústavu Československé akademie věd v Praze. V letech 2003 až 2010 jsem byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V současnosti působím na katedře historie Filozofické fakulty UP v Olomouci. Jsem autorem monografií, organizátor a kurátor výstav, popularizátor vědy, komentátor současného dění. Žiji a pracuji v Olomouci.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.