Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dejme šanci Podkarpatské Rusi! Nechtějme jen gastarbajtry, ale plnohodnotné občany

1. 08. 2017 0:07:36
Českou republiku a její ekonomiku trápí nedostatek pracovních sil. Hospodářství zažívá dobré časy a příležitosti bychom měli umět využít. Česká ministerstva se předhánějí, které a odkud přivede více rukou. Kromě pracovitých rukou

Má náklonnost ke krajanům, k Čechům v cizině j obecně známa. Setkávám se nimi. Píši o tom o tom knihy. Netajím se zájmem i o osudy obyvatel bývalého Československa, dnes České republiky a Slovenské republiky. Do naší minulosti patří i Podkarpatská Rus, její historie dvacátého století, osobnosti, věda i kultura. Začlenění Podkarpatské Rusi do ČSR (1918) bylo z pohledu provázanosti Rusínů s Evropou nesporně optimistickou variantou. Rusínské obyvatelstvo v letech první Československé republiky prožívalo své druhé obrození. Čas dvaceti let byl příliš krátký, přesto se Podkarpatská Rus stala fenoménem, který je i v českém povědomí přítomen do dnešních dnů.

Podívejme se na totéž téma z pohledu dnešních možností České republiky. Jak s dědictvím krajanů v cizině nakládají Česká republika a její současné politické elity? Na krajany a bývalé obyvatele si rozpomenou, jen když je potřebují – třeba v době voleb. Je jedno, zda ve vzdálené Latinské Americe či v blízkém sousedství. Rozpomeneme si na ně, jen když je potřebujeme – ne když oni potřebují nás! Tolik špatná zpráva.

Dobrou zprávou je, že se časy mění. Česká republika se rozpomíná na své blízké, a to i na Podkarpatské Rusi. Příčina je opět pragmatická. Pracovní síla. Zkusme ale obojí propojit – minulost a současnost. Stále existuje povědomí o sdílené tradici. Pojí nás kultura, civilizace, světonázor. Nepouštím se do diskuse o „pracovní kartě“ (a jejich podobách) opravňující pobývat a pracovat třeba na území České republiky. Sděluji, že mizivé procento biometrických pasů, které umožňují vstup naších východních sousedů do EU a ČR se jen minimálně dotkne Rusínů (Karpatorusů). A zde je příležitost pro obě strany. Hledat cesty, jak usnadnit a dát potomkům bývalých obyvatel meziválečného Československa příležitost prosadit se ekonomicky i intelektuálně v ČR. Dejme šanci jejich pracovitosti – dejme šanci sobě.

Autor: Ivo Barteček | úterý 1.8.2017 0:07 | karma článku: 17.58 | přečteno: 424x

Další články blogera

Ivo Barteček

Singapurské školství – vzdálený svět?

Sledujeme –li dění v oblasti školství a vzdělávání v posledních letech a desetiletích, obnažuje se, že zásadní problém vzdělávacího procesu tkví v absenci dlouhodobé koncepce školství, a to ve všech jeho stupních.

14.7.2017 v 10:47 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 118 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 434 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 16.56 | Přečteno: 229 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 190 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 388

Jsem Historik a iberoamerikanista. Věnuji se dějinám, Latinské Americe, Čechům v cizině. Působil jsem v Orientálním ústavu a v Historickém ústavu Československé akademie věd v Praze. V letech 2003 až 2010 jsem byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V současnosti působím na katedře historie Filozofické fakulty UP v Olomouci. Jsem autorem monografií, organizátor a kurátor výstav, popularizátor vědy, komentátor současného dění. Žiji a pracuji v Olomouci.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.